Takto sa volá dom nad riekou Maas neďaleko mesta Dinant v Belgicku, kam chodievame dva razy do roka na víkend jogy. Dom je priestranný a pritom útulný, na vŕšku, z ktorého je výhľad na mestečko Waulsort. Nádherné vily a vilky z prelomu 19. a 20. storočia, keď sem chodili oddychovať majetní priemyselníci. Romantické záhrady, jazierka. Cez rieku sa dá preplaviť ručne ovládanou kompou. Zlatovlasý prievozník, čierna labuť – samec – na jazere pred kaštieľom, starý kostol sv. Michala, cintorín s vlajkami na počesť hrdinov, Villa 1900, kde sa stoluje dlhé hodiny, kravy na vlnitých lúkach…
Slivku pred kukučím hniezdom sme tentoraz koncom apríla videli zakvitnutú, biele kvety poletovali v jarnom vetre a sadali na záhradný stôl.
Do jedného víkendu sa zmestí takmer 8 hodín na podložke – asány, meditácie, dýchacie techniky. Ostatný čas je slobodný priestor. Na hodinách v kuchyni je stále pol jedenástej. Inými slovami, prítomnosť. neskoré raňajky, prechádzky, debaty na terase, chvíle s knihami, kávou, čajom, dobrotami z obchodu, kde predávajú len domáce a v okolí dopestované potraviny.
Pre zaujímavosť: podľa rôznych zdrojov je kukučka symbolom tvorivosti, rastu, znovuzrodenia a transformácie, ale aj vášne. Vyberte si.
Veronika píše:
Do Kukaččího hnízda jsme se slétly s důvěrou, že tu najdeme to, co právě potřebujeme: protáhnout si bolavá záda, nadýchat se venkovského vzduchu a setkat se s těmi, které vídáme jen jednou začas právě tady v hnízdě. K tomu všemu jsme nádavkem dostaly vzájemnou empatii a pozornost, několik záchvatů smíchu, spoustu šílených nápadů, jak si změnit život, pohled do zahrady z pokoje, v němž přespával Baudelaire, a nádhernou mlhu, která se ráno zvedá od řeky la Mause, než ji prostoupí a rozptýlí slunce.
